Populárně laděná kniha Dějiny literatury Bruntálska usiluje o zmapování vývoje písemnictví v regionu v podstatě od středověku až po současnost, přičemž se snaží o zohlednění specifičnosti tohoto regionu v Sudetech, kde až do konce 2. světové války převažovalo německé obyvatelstvo. Publikace nereprezentuje vlastivědné bádání, ale výzkum literárněvědný, což je dáno její koncepcí a metodologií, v níž její autor nerezignuje na poznámkový aparát a další prvky, které liší odbornou studii od vlastivědné. V knižní studii se objevuje celá řada jmen českých, německých i řeckých spisovatelů působících v regionu. Pro pochopení jejich tvorby bylo rovněž nutné nastínit dobový kontext. Autor se nezabývá díly esteticky málo významnými nebo takovými texty, které nenáleží do oblasti beletrie (krásné literatury) – pokud jsou místy zmíněny, jde pouze o dokreslení specifického kontextu, ve kterém vznikala a v němž byla recipována. Je třeba zdůraznit, že autor navazuje na své dřívější výzkumy a syntézy, například písemnictví na Jesenicku, Krnovsku, Opavsku, Karvinsku nebo Těšínsku, čímž kniha může nabýt hustotou a strukturou informací co do interpretační kvality i kulturně-společenské hodnoty.